Jdi na obsah Jdi na menu

HRAČKY, HRAČKY A ZASE HRAČKY aneb povánoční zamyšlení

3. 1. 2020

Vánoce jsou za námi a kolem popelnic rostou hromady balícího papíru, krabic a suchých vánočních stromků. To mne vede k zamyšlení, jak si vlastně dnešní děti hrají? Umí to vůbec? Mají fantazii? Vystačí si samy se sebou nebo potřebují někoho, kdo jim zábavu zorganizuje?

Děti mají zbytečně mnoho hraček, nehrají si s nimi a nemají po čem toužit.

Ruku na srdce, které dítě by odolalo reklamě na dokonalé hračky? Jsou úžasné, všechno umí -  pohybují se, komunikují, zpívají, vypráví pohádky, blikají… Jediné, co tyto hračky neumí,  je rozvíjet fantazii dítěte. Proto je důležité doplnit ji méně dokonalými hračkami. Tím, že dítěti dáme „nedokonalou“ hračku, ho vlastně nutíme zapojit fantazii. Představuje si, co všechno hračka umí, různě ji vylepšuje a tím se rozvíjí. Většina dnešních hraček je pro rozvoj kreativity u dětí naprosto nevhodná. Předkládáme dětem dokonalost a divíme se, že hračka je zaujme jen na chvíli.

Řada dnešních dětí si neumí hrát na „JAKO“. Nebo chybí fantazie i dospělým?

Není nutné pořizovat dítěti např. dokonalé repliky potravin do kuchyňky, když si je můžeme společně vymodelovat z plastelíny. Drahou garáž pro auta, když si ji může postavit ze stavebnice. Abych si s dítětem mohla zahrát na doktora, nemusím mít nutně doktorský kufřík, můžu zapojit fantazii a použít běžné předměty z domácnosti nebo z přírody.

MUSÍME si s dítětem hrát?

NEMUSÍME. Můžeme společně s dítětem dělat úplně běžné činnosti v domácnosti – vařit, prát, zalévat květiny, skládat prádlo, spravovat něco rozbitého. Pokud to bude bavit vás, dítě se k vám rádo přidá a něco se přirozeně naučí. Je to pro ně hra a vy zaplácnete dvě mouchy jednou ranou.

Jak na úklid hraček?

Čím více hraček dítě má, tím více jich roztahá a tím více jich bude muset uklidit. Je logické, že tím více se mu do úklidu nechce. Mnohdy to bývá nad jeho síly.

Pokud dítě uklízí hračky, nechme mu prostor, aby si samo určilo, kde je chce mít. Pravděpodobně bude mít rozdílnou představu o uklizeném pokoji než my. Můžeme mu říci svůj názor a usměrnit ho – myslím, že by bylo lepší, kdybys to nedával na zem, ale na stůl a vysvětlíme proč. Pokud dítě přesto trvá na svém, pak ho musíme nechat nést důsledky svých činů. Nedá plastelínu do krabičky – ztvrdne, neposkládá si oblečení – bude pomačkané apod. Vždy mějme na paměti věk a schopnosti dítěte, můžeme mu s úklidem pomoci, když víme, že to nemá šanci samo zvládnout. Můžeme udělat dohodu – já ti teď pomůžu s úklidem a ty mně potom pověsit prádlo.

 

Máme pokoj přeplněný hračkami a dítě se nechce vzdát ani jediné.

Rozbité hračky můžeme dávat do zvláštní krabice „do opravny“, dítě na ně pravděpodobně zapomene a my se v klidu rozhodneme, co s nimi.  Obměňujte hračky - dohodněte se s dítětem, které hračky si chce nechat v policích a které si na čas odpočinou v krabici třeba na skříni. Po nějakém čase je vyměňte.   

Nuda?

Největší strašák rodičů je nudící se dítě. Mají pocit, že mu neustále musí vymýšlet zábavu. Proto mu pořizují hromady hraček, se kterými si dítě nakonec ani nehraje. Proto nenechávají žádnou aktivitu na dítěti. To se nenaučí být samo se sebou a čeká automaticky, že mu čas někdo zorganizuje.

Malá rada na závěr…

Zapojte děti do vašich koníčků, zapojte je do běžných domácích povinností, nebojte se jim říct, že si na ně uděláte čas později a teď si musí chvíli hrát samo.

Protože  - KDO SI HRAJE, NEZLOBÍ!