Jdi na obsah Jdi na menu

POCHVALY A ODMĚNY NEJSOU VŽDY BEZ RIZIKA

28. 11. 2019

Chválíte děti často?

Některé děti jsou sebevědomé, dokáží samy sebe ohodnotit a o pochvalu nijak zvlášť nestojí. Jiné naopak potřebují povzbudit a kladné hodnocení je pro ně důležité. Proto chvalte, ale přiměřeně.

Častým chválením za kdeco může dítě nabýt nepřiměřeného sebevědomí, pocitu, že se mu vše daří. Není připraveno na nezdary, kterým se v životě určitě nevyhne. I na drobný neúspěch pak může reagovat neadekvátně – pláčem, agresí, nevolností apod. Pokud dítěti neustále předsouváme, jak je šikovné, může být paradoxně ve stresu – nesmím to udělat špatně, jsem přece šikovná holčička. Není potřeba dítě přehnaně chválit za to, co chceme, aby považovalo za samozřejmé – že se nají, hraje si, oblékne se, pozdraví, poprosí, poděkuje.

Co považuji za velmi důležité je naučit dítě prohrávat. Ujistěte ho, že je v pořádku, pokud se mu občas něco nepovede. Při neúspěchu dítě zbytečně nekritizujte. Spíše ho povzbuďte, ať to příště zkusí znovu.

Co je to odměna?

Odměnu dostávám za něco NAVÍC. Za perfektně odvedenou práci, za něco, co nemusím, ale udělám. Dítě odměňujte za úsilí, ne za výsledek.

Dar a kapesné nejsou odměny

• Dar není odměna. Dar dáváme lidem z lásky nebo přátelství a není ničím podmíněný např. když budeš mít špatnou známku nedostaneš nic k narozeninám.

• Také kapesné není odměna. Je to pravidelný přísun peněz a prostředek k tomu, jak naučit dítě hospodařit s penězi. Dítě si může šetřit na něco, po čem touží.

Jaká jsou rizika odměn?

• Dítě začne něco dělat samo od sebe a my mu dáváme odměnu proto, abychom posilovali zájem o danou věc. To ale není potřeba. Ve skutečnosti snižujeme hodnotu činnosti (učení, úklid, samostatné oblékání…) Vyvoláme v dítěti podezření, že činnost, kterou si vybralo je nezajímavá a my předpokládáme, že by ji bez odměny neudělalo. Příště dítě skutečně danou činnost bez odměny neudělá nebo o ni zcela ztratí zájem.

• Odměnu používáme jako úplatek, aby někdo udělal to, co chceme. Sám od sebe by to neudělal a při nepřítomnosti odměny ani dělat nebude. Vzniká tak závislost na odměnách, dítě potřebuje stále častější dávku.

• Odměnami dítě nevědomky učíme manipulovat s ostatními – dám ti hračku, když ty uděláš… Pozor, tuto taktiku se děti naučí velmi rychle a budou ji testovat na svých vrstevnících.

NEZAMĚŘUJME SE NA ZDOKONALOVÁNÍ SYSTÉMU ODMĚN. ZAMYSLEME SE NAD OBSAHEM A METODAMI, KTERÝMI DĚTEM NOVÉ INFORMACE A UČIVO PŘEDKLÁDÁME.

Já sama jsem nebyla nikdy velkým fanouškem odměn ani u AUTISTICKÝCH DĚTÍ. Snažím se předložit dítěti obsah pro ně přitažlivou formou, střídat pro dítě atraktivní s méně atraktivními činnostmi. Odměnou je slovní pochvala a možnost výběru oblíbené aktivity – hra, lechtání, písek, cvičení na míči… Pouze u dětí, které mají počáteční odpor ke všem novým věcem nebo činnostem, používám odměnu ve formě jídla. V momentě, kdy dítě projeví samo zájem o danou činnost, už odměnu nepoužívám. Za naprosto nevhodnou odměnu považuji využívání obrazovky – tablet, telefon… Děti s PAS se na nich velmi rychle stávají závislé. Veškerou činnost pak směřují k tomu, aby mohly obrazovku získat, udělají pro to cokoliv. Často se velmi urputně dožadují úkolu, protože ví, že za splnění dostanou např. tablet. Zadané úkoly plní mechanicky a bez opravdového zájmu o danou věc.

CO POTŘEBUJEME PRO TO, ABY SE DÍTĚ CHTĚLO UČIT NĚCO NOVÉHO ?

Bezpečný prostor, přiměřený čas, přiměřené nároky a pro dítě přitažlivou činnost.

• Bezpečný prostor - důležité je, aby se dítě cítilo dobře. Nemusí se nutně učit u stolu, ale třeba na podlaze, mezi polštáři nebo venku.

• Přiměřený čas – znamená pro každého jinou dobu. Může se jednat o minuty, hodiny, dny nebo týdny. Každé dítě potřebuje svůj čas pro zvládnutí nějaké dovednosti, záleží na věku, schopnostech a náladě.

• Přiměřené nároky – vždy reálně zhodnoťte schopnosti dítěte. Zda je vzhledem k věku, fyzickým a mentálním předpokladům schopno činnost zvládnout. Příliš těžké nebo naopak příliš lehké úkoly dítě spolehlivě odradí.

• Přitažlivá činnost - pokud ukážeme dítěti, že spolupráce s námi je velká zábava, bude se příště učit s chutí. Každá činnost může být nudná nebo zábavná, záleží na tom, jakou formou ji dítěti předložíme.

Na závěr

Každé dítě je jedinečné, co funguje u jednoho, u druhého zcela selhává. Pochvaly a odměny nám mohou pomoci. Musíme si ale uvědomit, že KVALITU JAKÉKOLIV ČINNOSTI (SEBEOBSLUHA, UČENÍ, SPORT, ÚKLID…) ZAJISTÍ JEN TO, ŽE JI DÍTĚ BUDE DĚLAT Z VNITŘNÍHO PŘESVĚDČENÍ.

 

                                                                                           Martina Hübschová